Náš nejlepší přítel: Psi doprovázejí lidi už mnohem déle, než se zdá.

Od Simone Humml

Londýn/München – Podle jedné studie byli psi již rozšířenými společníky lovců‑sběračů v Evropě. Nejstarší genetický důkaz pochází z psa, který žil před 15 800 lety.

Horní čelist domestikovaného psa z jeskyně Kesslerloch v Thayngenu, Švýcarsko.   © Ivan Ivic/Cantonal Archaeological Service (KASH) of Schaffhausen/dpa

Nejstarší genetický důkaz byl přibližně o 5000 let mladší. Ve dvou studiích v odborném časopise „Nature“ výzkumníci prokazují široké rozšíření psů již před zavedením zemědělství. 

Archeologické nálezy již naznačovaly, že se psi oddělili od vlků před více než 15 000 lety a rozšířili po celé Evropě a Turecku, píší spoluvýzkumník Laurent Frantz z Ludwig‑Maximilians‑Universität v Mnichově a jeho kolegové.

Například čelist stará přibližně 14 300 let z naleziště Bonn‑Oberkassel ukazuje psovité rysy. Byla pohřbena spolu se dvěma lidmi a nesla známky onemocnění, které by bez delší lidské péče bylo smrtelné. Bez potvrzujících genetických dat však bylo obtížné jednoznačně identifikovat pozůstatky mnoha zvířat jako psy.

Nejstarší na DNA‑základě jednoznačně doložené psy podle studie pocházejí zatím ze severozápadu Ruska a mají přibližně 10 900 let.

Reklama

Vědci objevili nejstarší důkaz existence psa

Rekonstrukce Pınarbaşı zhruba před 15 800 lety od Kathryn Killackey, založená na poznatcích z archeologických vykopávek.   © --/Kathryn Killackey/Springernature/dpa

V nové studii byly mimo jiné analyzovány DNA ze vzorků z britské naleziště Gough’s Cave (asi 14 300 let staré) a z naleziště Pınarbaşı v Turecku (asi 15 800 let staré). U zvířat z obou nalezišť se skutečně jednalo o psy. 

Genetická identifikace psů z paleolitu představuje zlomový moment v pochopení nejstarších psů, řekl spoluprvní autor William Marsh z Natural History Museum v Londýně. „Tyto exempláře nám umožnily identifikovat další starší psy na nalezištích v Německu, Itálii a Švýcarsku, což jasně ukazuje, že psi byli již před alespoň 14 000 lety rozšířeni po celé Evropě i Turecku.“

Navzdory nálezu hrobu v Bonn-Oberkasselu a důkazům, že psi v Pınarbaşı dostávali od lidí ryby, je jejich tehdejší role nejasná. Výzkumný tým však našel náznaky, že geneticky a kulturně odlišné skupiny lovců‑sběračů si psy aktivně vyměňovaly.

„Skutečnost, že lidé psy tak brzy vyměňovali, naznačuje, že tito tvorové museli být důležití,“ řekl paleogenetik z LMU Frantz. „Jednou z možností je, že sloužili jako vysoce efektivní poplašný systém.“

Už během doby ledové měli lidé psy.

Psi v Evropě pravděpodobně nepocházejí od místních vlků, ale od sibiřských předků.   © Patrick Pleul/dpa

Další studie se zabývá genetickým původem psů v Evropě. Psi (Canis lupus familiaris) pocházejí podle ní od šedých vlků (Canis lupus) a byli prvními zvířaty, která navázala vztah s lidmi.

Přesné místo domestikace a zapojené lidské skupiny zatím zůstávají neznámé, jak uvádí velký tým pod vedením prvního autora Andersa Bergströma z Francis‑Crickova institutu v Londýně a University of East Anglia v Norwich. Zkoumal pozůstatky 200 psovitých jedinců z Evropy až po Arménii.

Nejstarším psem v této studii je jedinec nalezený na lokalitě Kesslerloch ve Švýcarsku, který žil před 14 200 lety. „Ačkoliv tento výsledek neumožňuje přesně určit čas domestikace, je pravděpodobné, že k ní došlo několik tisíc let před 14 200 lety,“ uvádí tým.

Ačkoliv jsou archeologické důkazy v Evropě dosud nejstarší, genetická data studie naznačují, že tito raní psi nepocházejí od místních evropských vlků, ale jsou součástí širší linie, jejíž kořeny sahají do východu, například do Sibiře.