Vánoční zázrak skutečně existuje: dlouhá cesta malé chlupaté mazlíčky dojí mnoho lidí.
Antelope/Detroit (USA) – Už uplynulo více než čtyři roky, co malý čivavý -mix „ Choco “ zmizel bez stopy z domova. Přesto si majitelka Patricia nikdy nedokázala představit, že by svého čtyřnohého kamaráda znovu mohla mít v náručí. Těsně před Vánocemi dostala zprávu, která všechno změnila.
Byl to výrobce mikročipů, který Patricii přinesl neuvěřitelnou zprávu. Choco byl nalezen v místě zvaném Lincoln! Jak uvedla v rozhovoru pro Washington Post, Patricia byla nadšená: „V milionu let bych si to nikdy nepředstavila.“
Okamžitě chtěla nastoupit do auta a vyzvednout svého mazlíčka z místa vzdáleného asi 24 kilometrů. Pak jí ale došlo, jako by se jí sešly šupiny z očí. Malý Choco se nenacházel v Lincolnu v Kalifornii poblíž jeho původního domova v Antelope, ale v Lincolnu, který je 3 683 kilometrů dál, jižně od Detroitu .
Zaměstnanci útulku našli malého chlupatého kamaráda koncem listopadu přivázaného ke kůlku v „Lincoln Park Animal Shelter“. Okamžitě se tým Helping Paws and Claws – neziskové organizace na ochranu zvířat – pustil do hledání skutečného domova Choca.
Na Facebooku byla zahájena celostátní výzva k hledání. Nakonec mohla Patricia být díky čipu pod Chocovou kůží identifikována a kontaktována.
Ale jak má Patricia s malým dítětem a miminkem překonat celou zemi, aby Choca vyzvedla?
Znovusjednocení se stává týmovým úspěchem a hitem na sociálních sítích
Pro tým „Helping Paws and Claws“ bylo okamžitě jasné, že musí pomoci Patricii a Chocovi. Proto zveřejnili neuvěřitelný příběh malého jezevčíka na své Facebookové stránce a vyzvali k darům, aby si Choco mohl zajistit místo v dalším letadle.
Penny Scott, dobrovolnice v ochraně zvířat z Sacramento, se ihned nabídla, že odletí do Detroitu, aby Choca přivezla. Jiní darovali nasbírané letecké míle, aby letenka byla ještě výhodnější. Dne 2. prosince nastoupila Penny do letadla a po mezizastávce v Denveru přiletěla do Detroitu. Mezitím byl Choco od ostatních dobrovolníků v Detroitu dopravován na letiště, kde ho po několika hodinách mohla nakonec Penny vyzvednout.
„Ten pes byl úžasný; nikdy si nestěžoval, nikdy nikoho nevrčel,“ vyprávěla Penny po svém dobrodružství. „Celou dobu jsem ho vedla po letišti na vodítku.“
O den později přijela Penny k Patriciině domu a otevřela dveře auta. Choco okamžitě vyskočil z vozu a vyběhl k domu, kde na něj čekala jeho paní s otevřenou náručí a jistě i s několika slzami v očích.
A tak je to hotovo: Chocovo dobrodružství napříč zemí je u konce. Vrátil se tam, kde před více než čtyřmi lety všechno začalo. Všechno, co během své cesty zažil, zůstane navždy jeho tajemstvím.