Od Marca Raucha

Leipzig/Torku – Ačkoliv je to z biologického hlediska u zvířat spíše neobvyklé, mohou samice horských goril ještě mnoho let po posledním rozmnožování žít – podobně jako lidé.

Ukazuje to studii publikovanou v odborném časopise „Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS)“, kterou provedl Institut biologie na univerzitě Turku ve Finsku a Max-Planckův institut pro evoluční antropologii v Leipzigu .

Výzkumníci analyzovali více než tři desetiletí dat o životním průběhu a chování 25 volně žijících horských goril v národním parku Bwindi Impenetrable v Ugandě. Podle nich žilo sedm zkoumaných samic více než deset let po posledním porodu – více než dvakrát déle než průměrná doba mezi dvěma narozeními. Šest z nich bylo starších než 35 let, což je dosud nejvyšší zaznamenaný reprodukční věk u horských goril.

Protože volně žijící samice goril podle výzkumníků zřídka dosahují věku 50 let, představují tyto postreprodukční roky, tedy roky života po ukončení plodnosti, alespoň čtvrtinu jejich dospělého života.

Výzkumníci diskutují několik možných vysvětlení, proč samice goril žijí tak dlouho po reprodukci, i když to z evolučního hlediska nepřináší žádnou výhodu pro druh. Takzvaná hypotéza babičky předpokládá, že samice žijí déle, aby pomáhaly svým vnoučatům – například ochranou nebo předáváním znalostí. Tato hypotéza existuje také u velryb či lidí.

Podle odborníků je pravděpodobně „efekt babičky“ u lidí způsoben tím, že se babičky už v raných fázích lidské historie staraly o vnoučata. Dětství u lidí trvá poměrně dlouho, protože nervový systém potřebuje hodně času k dozrání. Šance potomků na přežití byla za těchto podmínek vyšší, pokud mohla babička co nejdéle pečovat o vnoučata a ulevit tak svým dcerám, jak teorie uvádí.

Taková mezigenerační pomoc je u goril pravděpodobně nepravděpodobná, protože jak samice, tak samci často opouštějí své porodní skupiny ještě před rozmnožováním a tak méně často žijí s příbuznými, podle výzkumníků.

Pravděpodobnější se jim jeví hypotéza matky. Tato tvrdí, že starší samice přestávají reprodukovat, aby šetřily energii a další zdroje a místo toho investovaly do svých již existujících potomků. Pozorování skutečně ukazují, že matky hrají důležitou roli i pro dospělé jedince a že samice, které se již nepřirozeně rozmnožují, jsou často ve fyzicky lepším stavu než starší reprodukující samice.

Vědci však také považují za možné, že dlouhá životnost po reprodukci u goril není cíleným evolučním rysem, ale vedlejším produktem delšího celkového života. V divočině mnoho zvířat umírá brzy. Geny, které způsobují problémy až ve vyšším věku, nejsou tak vylučovány.

Pokud však zvířata dnes žijí déle – například kvůli menšímu počtu predátorů nebo lepším podmínkám – mohou se tyto pozdní účinky projevit, například pokračování života dlouho po skončení reprodukce.