Leipzig – téměř žádná duševní porucha není v současnosti veřejně a tak intenzivně diskutována jako porucha pozornosti s hyperaktivitou – AD(H)S. Zejména na sociálních sítích se objevují videa, ve kterých převážně dospělí hovoří o svých diagnózách, souvisejících příznacích a o tom, jak s nimi zacházejí. Nová reportáž „Y‑History“ od MDR se věnuje postiženým a rozhovorům s odborníky.

"Bram měl v první třídě osm školních přestupů," vypráví Romy (38), matka tří synů, kteří, stejně jako ona, byli diagnostikováni s AD(H)S. "Jeho stará učitelka mi například řekla: ‚Vaše dítě je důvod, proč jsem nemocná a ležím v nemocnici.‘"

Musela svého syna opakovaně vyzvedávat ze školy, protože byl „už nesnesitelný“.

Nové je zjištění, že některé děti trpí motorickou neklidností, nedostatkem impulzní kontroly, nepozorností a lehkou rozptýleností, a přitom vůbec ne...

Podle ředitele výzkumného ústavu pro historii psychiatrie, Prof. Holgera Steinberga, na Lékařské univerzitní klinice Leipzig , jsou příznaky AD(H)S již 120 let přiřazovány k jednotnému klinickému obrazu. Aby se však jasně ukázalo, že nedostatek dopaminu je příčinou těchto behaviorálních odchylek, muselo uplynout ještě celé století.

Specialistka na psychoterapii, Astrid Neuy‑Lobkowicz, sama trpí geneticky podmíněnou poruchou a věnuje se tomuto tématu ve svém výzkumu. Podle ní existují různé projevy – kromě hyperaktivně‑impulzivní formy také nepozorný typ a smíšený typ.

Neuy‑Lobkowicz proto hovoří o spektru AD(H)S: „Onemocnění se vyskytuje i v normální variantě, kde není potřeba žádná léčba. Problém však spočívá v tom, že 80 % postižených má jako následku alespoň ještě jednu další duševní poruchu. 50 % postižených má dokonce více než dvě související onemocnění.“

Mezi tyto podle odbornice patří kromě vysokého krevního tlaku, diabetu typu 2 a všech forem poruch příjmu potravy a deprese také závislosti. Typické jsou také poruchy spánku a nutkavé poruchy. Statisticky existuje vyšší riziko předčasného ukončení školy, delikvence a úrazů.

Tyto by vznikaly tím, že by dotyční museli vynaložit extrémně velkou sílu, aby v každodenním životě fungovali, a přitom by stále zažívali selhání. Kromě těchto deficitů mají lidé s AD(H)S často i nepřiměřeně silné nadání v jiných oblastech.

Kompletní dokument můžete v ARD-Mediathek shlédnout.