Od Mirjam Uhrich

Lilienthal – kde dříve v zahradě rostly jahody, Merle Lorenzen nyní pracuje na svém vrtulníku. Přesněji řečeno na „Henriettě“, vyřazeném vrtulníku z roku 1968, který patřil bundské armádě .

"To je největší zahradní trpaslík v Lilienthalu," říká 29‑letá s úsměvem.

Záchranný vrtulník stojí uprostřed obytné čtvrti v Lilienthalu (okres Osterholz), mezi ohništěm, zahradní chýší a cihlovými domy sousedů. Zvenku je téměř v původním stavu, chybí jen vrtule. „Bell UH‑1D je klasika,“ chválí Lorenzen. „Je to přece jen vrtulník s duší.“

Helikoptéra je známá z filmů a seriálů. Tak se i Lorenzen dostala ke svému zvláštnímu veteránu. „Od malička jsem byla fanouškem seriálů o záchranných letadlech,“ vypráví záchranářka. Seriál běžel až do roku 2007 v ZDF. Jeden detail ji zvlášť zaujal. „Ta oranžová boční dveře byly prostě ikonické.“

Před čtyřmi lety si Lorenzen splnila sen a koupila si tu boční dveř, která už kvůli povětrnostním vlivům spíše vypadá šedě než oranžově. „Pak to šlo od jedné věci k druhé,“ říká 29‑letá. Byla tak nadšená, že si postupně nakoupila stále více dílů online – nakonec dokonce celý vrtulník.

Od té doby Lilienthalka prohledává staré dokumenty, radí se s řemeslníky a zaměstnanci leteckého muzea. Až zima skončí, chce stroj dál natírat, konzervovat a jednou také nasadit vrtuli.

Její partnerka Mareike Baltrusch ji podporuje, jak jen může. Spojuje je společný zájem o techniku. Už několik měsíců jim pomáhá čtyři žáci. Když hodina skončí, občas zajdou do přilehlé zahrady a s Merle Lorenzenovou pošroubují na stroji.

„Trochu neuvěřitelné, že přímo vedle školy v předzahrádce někde stojí vrtulník,“ říká Jan. „Je vždy úžasné, jak velký ten kus vlastně je.“ Patnáctiletý se stará hlavně o elektroniku. „To mě fascinuje,“ dodává Jan. Přitom ještě nikdy neseděl ve vrtulníku. „Bylo by zajímavé takový stroj jednou pilotovat.“

Avšak „Henrietta“ už nikdy neletí. Tlačítka a spínače už dávno nefungují, kabely jsou přetržené. „Je to stará dáma,“ říká Lorenzenová s láskou. Obnovit veškerou techniku v kabině by bylo příliš pracné a nákladné.

29‑letá to odmítá. „Mám určitý strach z výšek,“ přiznává. „Stačí mi, když jsem nahoře, vítr fouká a stroj se trochu zatřese.“ Místo toho má být vrtulník za pár let vystaven jako památník.

Merle Lorenzenová však svůj sen o létání úplně neztratila. Doufá, že jednou bude moci „vzlétnout“ virtuálně. K tomu by musela postavit simulátor. „Abych mohla jen tak trochu poletovat.“