Autor: Christoph Bergmann

Malta - Plavba na záchranném křižníku ve Středozemním moři a záchrana lidí v nouzi na moři nemusí být pro mnoho lidí vysněným povoláním. Berlínský novinář Lucas Maier (30) se však během přestávky v kariéře přihlásil na loď SeaPunk I - a musel se stát svědkem strašných věcí, jak vypráví TAG24.

"O nelidské situaci ve Středomoří vím už dlouho. Už od roku 2016 jsem chtěl cestovat na takové lodi a pomoci, aby byla situace o něco humánnější. Z profesních důvodů to však zatím nikdy nevyšlo," uvádí Lucas Maier.

V prvním lednovém týdnu odlétá na Sicílii a setkává se s mezinárodní posádkou. Všichni tito lidé, kteří pocházejí ze zemí jako Itálie, Francie, Německo a Velká Británie, pracují na dobrovolnické bázi. Pouze posádka můstku a lodní strojník dostávají za svou práci zaplaceno.

Po týdenní přípravě vyplouvá křižník do své operační oblasti: do oblasti pátrací a záchranné služby (SAR) na Maltě. Zóna, která pokrývá prakticky celé Středozemní moře jižně od Itálie až po Řecko.

Nejtěžší mise čeká posádku 24. ledna. Toho rána pozorovatelé z přídě lodi spatří lidi ve vodě.

Na moři pluje ve skupinkách asi 20 lidí. Po lodi není nikde ani stopy. Člun je spuštěn do vody. "Museli jsme jednat rychle, protože lidé byli unášeni stále dál a dál od sebe," říká Lucas Maier. Zachráněno je 18 uprchlíků . Ale: jedno dítě se podaří zachránit až mrtvé. Druhé zemřelo na palubě lodi.

Fyzicky i psychicky nesmírně stresující situace pro posádku. "Nikdy nezapomenu, jak jsem objevil křičící lidi ve vodě nebo jak náš lékař otevřel pytel s těly a našel v něm malá, neživá těla."

Maier pokračuje: "Nebo jak jsem přinesl teplou vodu do lékařského kontejneru, mrtvé dítě na podlaze a náš hlavní inženýr se mi díval přímo do očí, když bojoval o život druhého dítěte. Ten pohled vydal za tisíc slov. Výkřik matky, když se dozvěděla, že její dítě zemřelo, se mi honí hlavou ještě několik dní poté."

Traumatizované přeživší převezli na jihoitalský ostrov Lampedusa. Posádka námořního záchranného křižníku se nyní musí vyrovnat s tím, co zažila.

"Šok a hrůza byly vepsány v jejich tvářích. Když zemřou děti, ovlivní to každého, bez ohledu na to, kolik toho už zažil. V následujících dnech jsme si hodně povídali, společně plakali a ventilovali nenávist vůči nespravedlnosti světa, ve kterém žijeme."

Oblast však není prohledávána pouze z moře. Agentura EU pro ochranu hranic Frontex nad zónami také létá, aby dohlédla na lodě. Pokud je zjištěn vrak lodi, letadlo nahlásí souřadnice nejbližším lodím pro záchranu.

Odpoledne 23. ledna obdrží loď SeaPunk I rádiovou zprávu, podle níž se několik námořních mil od lodi nachází gumový člun s přibližně 100 lidmi na palubě. Kapitán nastaví kurz. Náhle připlouvá loď libyjské pobřežní stráže a žádá loď SeaPunk I, aby opustila oblast, protože se o záchranu postarají sami.

Jedná se o porušení mezinárodního námořního práva. Je tomu tak proto, že libyjská pobřežní stráž má jurisdikci pouze ve svých teritoriálních vodách, nikoli však pro oblast SAR u Malty, jak uvedl mluvčí agentury Frontex Reza Ahmadi pro TAG24.

Libyjci za sebou zanechali člun i vytékající kanystry s benzinem. Motory si vzali s sebou.

Lucas Maier má jasno: "Není žádným tajemstvím, co se děje s lidmi poté, co je takzvaná libyjská pobřežní stráž vezme na palubu: Mučení, znásilňování a zadržování v nelidských podmínkách. Raději bych zemřel, než abych se nechal uvrhnout do tohoto pekla."